Archiv tagu: zvyk

O Indonésii jsme toho pro vás sepsali již mnoho. Věnovali jsme se typickým indonéským jídlům, obyvatelstvu i náboženství a s ním souvisejícím zvykům a tradicím. Těch je nespočet. Existuje však i také, které pro nás – Evropany budou pravděpodobně jen stěží pochopitelné. Indonésané třeba prapůvodně vyznávali celé spektrum duchů. A i dnes jsou duchové pro některá místa typická. Jde například o Kalimantan, Západní Sumba, část Papui a některé menší ostrovy jako Siberut u Sumatry.  Ale duchové jsou jednou nikoli jedinou zvláštností, na kterou můžete při vašich toulkách narazit.

1. Kouření jako symbol mužství

V některých zemích je kouření na veřejnosti zcela zakázáno. V místech, kde tato pravidla neplatí, je naopak pokutováno a tvrdě trestáno odhazování cigaretových nedopalků. V Indonésii jsou ke kuřákům shovívaví. Zde je totiž kouření symbolem mužství, proto zde narazíte na nespočet příchutí cigaret, z nichž nejoblíbenější jsou zaručeně ty s hřebíčkovou příchutí, prodávané po 12 kusech. Jejich název je „Kretek“ (neplést s krtkem, prosím) a kouří je muži, ženy, ale i některé děti! Kouřit se může prakticky všude – v lese, dopravních prostředcích i uzavřených budovách.

2. Jídlo jako omluva nedochvilnosti

Indonésané milují jídlo! Maso, zeleninu, sladké moučníky, ale i luštěniny nebo ovoce – to je jejich. Bez urážky tak můžeme říci, že jsou opravdoví požitkáři a gurmáni. Když přijde Indonésan pozdě na schůzku, jeho nejčastější výmluva je právě jídlo. Taková omluva je bez dlouhých řečí akceptována. Nečekejte ale, že konzumace jídel probíhá podobně jako v Řecku nebo Itálii (spousta chodů zejména v odpoledních a večerních hodinách). Indonésané jídlo konzumují v maličkých, ba až miniaturních porcích, za to však několikrát denně. Našincům se tak může zdát, že jí pořád!

3. Pozor na to, kterou rukou jíte a krkání

A u jídla ještě chvíli zůstaneme. Při konzumaci zdejších pokrmů si dávejte pozor na to, kterou rukou jíte. Je zcela neakceptovatelné a neomluvitelné jíst jídlo levou rukou! Co vás naopak pravděpodobně (ne)příjemně překvapí, je krkání na veřejnosti, které je zde považováno za symbol dobrého oběda. Bohu (a hlavně veřejnosti) tak dáváte najevo, že jste plní a děkujete bohu i hospodyni za pokrm.

4. Chůze na boso

Pro Indonésany je typická bosá chůze. Není tak výjimkou, že je potkáte bosky šlapající po lese, centru velkoměsta, ale i při výstupu na některou ze zdejších sopek. Samozřejmostí je zouvání před vstupem do domu nebo různých společenských místností, někdy i před vstupem na veřejné WC a do veřejné umývárny. Protože je chůze na boso poměrně nepraktická a v některém terénu prakticky nemožná, staly se součástí národního folklóru (a indonéskou národní obuví) gumové pantofle –  pojmem „vietnamky“. Vstup v nich ovšem nedoporučujeme do univerzit nebo úředních míst.

5. Studená voda a záchody bez splachování

Poměrně netradičním zvykem je i sprchování ve veřejných umývárnách.  Teplou vodu zde nečekejte. Ta je k dispozici pouze v hotelech vyšších cenových tříd. V umývárně je pouze vana, jejíž odtok se ucpe a myjící si nabírá vodu naběračkou, kterou poté zalije i záchod, obvykle se nacházející vedle. Záchody jsou pochopitelně bez splachování. To už musíte zajistit sami zmíněnou naběračkou. Pokud v umývárně hledáte umyvadlo, pak budete hledat marně. To je k dispozici většinou jen v restauracích, při oplachování rukou před a po jídle.

6. Hledáte lavičky? Hledáte marně!

Sezení na zemi je dalším z tradičních zvyků, které nám Evropanům můžou přijít poměrně podivné. Indonésané běžně sedí a debatují na zemi, zapleteni do tureckého sedu. Výjimkou nejsou ani veřejná prostranství, na kterých naleznete lavičky jen velmi sporadicky. Turecký sed a posezení na zemi je typické i pro řadu tradičních kaváren, čajoven a indonéských restaurací.

Jste překvapeni?

Nebuďte! Naopak u nás zase existuje řada zvyků a nešvarů, které jsou pro změnu zcela nepochopitelné pro Indonésany. Ti by se třeba nikdy nevysmrkali na veřejnosti, což nám nečiní sebemenší problém.